Můj skromný cestovatelský deníček...aneb Tašenka v Itálii 3.

Dneska se to celé zvrhlo.  Ráno jsme během chvilky změnily plán a vyrazily opačným směrem, po pobřeží na východ od Camogli. Ale on je asi někdy nejlepší plán žádný plán nemít. Takhle vznikají ty nezapomenutelné zážitky.

Podle fotek na internetu se nám zalíbilo ne příliš vzdálené městečko Manarola a po cestě ještě Lavante.

Lavante je krásné malé a poklidné městečko v horách. Život lidí v něm mi připadat jako ve zpomaleném filmu. Nikdo nikam nespěchal, nic neřešil, prostě žádný stres. Všude byla zaparkovaná kola s košíčky na řídítkách, natřené růžovou, modrou, fialovou, nebo bílou barvou, úplně jako z pohlednice. Udělaly jsme si pár fotek bez spěchu a stresu. S koly, jako z pohlednice.

 A ta foccaccia! Něco tak jednoduchého a vynikajícího můžou vymyslet jedině Italové. I kdyby už  jen kvůli tomuto, do Itálie stojí za to si zajet.

To jsem ale ještě netušila, co mě čeká! Když jsme vyjely z dálnice, zastavila nás policie. Jo, docela ve mě hrklo...s tím autem se prostě moc dobře řídí, chápete :-)... Rychlost je ale nezajímala, ptali se co tady děláme, kde bydlíme, kam máme namířeno, a co to máme za auto. Pak nás nechali jet. Dále už byla jen pustina, jiné auto jsme potkaly tak co čtvrt hodiny. Serpentiny, prudké zatáčky na úzkých silničkách, kdy hned za svodidly byl prudký sráz někam do hlubin. Pro klid duše jsem se těmito "krásnými výhledy" příliš nekochala a držela se raději volantu. Ale víte, jak to je. "Co tě nezabije, to tě posílí." A po téhle řidičské zkušenosti už mě jen tak něco nerozhodí. Dokonce ani troubící Ital za mnou o pár hodin později v husté dopravě Milána.

Musím se přiznat, že na tuhle svou krátkou známost s Alfou Romeo Guiliettou jen tak nezapomenu a zůstanou mi jen krásné vzpomínky na tu silnou a spolehlivou italskou krasavici.

Když už jsem si říkala že další prudkou zatáčku jako fakt nedám, dojely jsme do Manaroly. To místo mě naprosto dostalo! Malinkaté historické městečko vystavěné na dvou protilehlých prudkých svazích, mezi kterými vede jen jediná ulička. Kde všechno je prudké a čtyřpokojový byt má čtyři patra, kde domy sem tam rozřezávají strmé kamenné schody někam do nebe. A na konci té uličky, úplně dole, kde už  není kam jít níž, se rozbíjí vlny o útesy a je tam to nejkrásnější místo na plavání v azurově modrém moři, kdy pod sebou jen tušíte tu hloubku, podle temně modré barvy vody.

• Cestovatelský tip: Většina dálnic v Itálii je zpoplatněná. Funguje to tak, že při vjezdu na dálnici projedete bránou, kde si vezmete lísteček z automatu. Při výjezdu pak zaplatíte kartou, nebo hotově. Ale pozor ať vjedete do správné brány. Bývá jich třeba 6-7 vedle sebe a jsou označené způsobem platby. Takže před bránou zpomalit a číst cedule...moje zkušenost ;-).

Další, a taky naší poslední zastávkou dneska bylo Miláno. A víte co? Město módy nás přivítalo ve velkém stylu, s prudkými záblesky světel na nebi a speciálními vodními efekty. Takže Miláno, děkujeme! Zítra bychom prosily už sluníčko :-).

Čtvrtý a poslední den jsme strávily v Miláně Byl to den plný módy. Čtěte!